Jednou z aktivit malého nakladatelství Garamond, které na trhu figuruje zhruba od roku 2000, je vydávání dvojjazyčných knih. Podle šéfredaktora Petra Himmela, jednoho ze tří zaměstnanců, je to bohulibá aktivita, kterou ale chápe jako investici do národního vzdělání. Současnou jazykovou výbavu Čechů hodnotí jako „tragickou“ a je rád, že může činností nakladatelství přispět ke zlepšení tohoto stavu.

Jak se takové malé nakladatelství udrží na trhu?

Uživit se je těžké, knih dnes vychází moc a trh je nasycený, takže distribuce a knihkupci – a potažmo i čtenáři - nejsou už schopní moc nových podnětů vstřebávat. Podle mě je důležité si vybudovat určitý profil. My jsme se vyhranili jednak jako vydavatelé překladů literatury z románských jazyků a pak také řadou dvojjazyčných knih. Díky tomu o nás lidé, kteří se o tuto literaturu zajímají, vědí. Ale rozhodně to není byznys, na kterém se dá zbohatnout.

Očekával bych, že největší poptávka bude spíše po anglicky psané literatuře. Proč jste vsadili právě na románské jazyky?

Angličtina je stále nejžádanější, ale já i překladatelka a redaktorka Anežka Charvátová jsme vystudovaní romanisté, obor francouzština – španělština, takže to přišlo tak nějak automaticky. Podnikáme i věci, kterými se do jisté míry snažíme splatit dluh naším studiím.

Jako například?

Na fakultě jsme se museli učit z třídílných objemných Dějin francouzské literatury, které byly tendenčně zpracované v duchu zásad marxistické vědy. Chtěli jsme to změnit a rozhodli se věnovat literatuře i na teoretické rovině. A tak už třetím rokem pod vedením docentů a profesorů z filozofické fakulty UK připravujeme veledílo o dějinách francouzské literatury 19. století. Je to portrét celé překladatelské generace, která od 30. let, od Čapků a Nezvala až po současnost, přeložila vše podstatné z francouzského 19. století. To je doba, kdy Francie světové literatuře vévodila. Ke konci 20. století tuto pozici ztratila a dnes se nachází v podivném vákuu a není moc z čeho vybírat.

Ve vaší bilingvální řadě vyšlo už kolem padesáti titulů. Jaké byly počátky a kam řada směřuje?

Začali jsme s angličtinou, pak jsme ji rozšířili o němčinu a francouzštinu a před dvěma lety o španělštinu, která se v poslední době stává velmi populární. Trochu nesměle jsme zkusili i ruštinu a zjistili, že je po ní sháňka. V ruské edici jsme vydali např. Puškinovy Bělkinovy povídky, teď vycházejí Gogolovy Bláznovy zápisky. A kam směřujeme? Hodně lidí se ptá na italštinu, takže příští rok vydáme Italské pohádky od Itala Calvina. Do budoucna hodláme rozšiřovat produkci o další jazyky.

Jak si na dvojjazyčné knihy zvykal trh?

Přestože jsou podobné počiny v zahraničí běžná věc, lidé u nás knihy nepřijímali dobře, moc se neprodávaly, a my tak dokonce přemýšleli o zrušení celé bilingvální sekce. Nakonec se ale situace obrátila a dnes jdou celkem na odbyt. Díky filologickému vzděláním dokážu věc zhodnotit a odhadnout, jestli má smysl. Od určité úrovně znalostí je to dobrá pomůcka při výuce jazyka. Okamžitá kontrola s českým ekvivalentem je velmi přínosná, čtenář může porovnávat nejen výrazy, ale např. i stavbu věty.

Bilingvální edici dělíte do dvou řad. Jak se od sebe liší, podle čeho vybíráte, co publikovat a jaké máte plány do budoucna?

Jednak to jsou díla, která vydáváme v neupravené podobě. Ve světě se běžně vydávají zkrácené verze knih, my jsme se ale rozhodli použít neupravený autorský text doplněný kvalitním českým překladem společně s poznámkami pod čarou, které pojmy vyloží.
Druhá řada je čistě zrcadlovou četbou. Literární texty musejí být po čtenáře nějak zajímavé, třeba svou komplexností: v minulosti jsme například vydali bezmála kompletní sbírku textů o Sherloku Holmesovi. Člověk má radost, když vidí, že dokončil něco, co je ucelené. Pokračujeme ve vydávání dvojjazyčných knih povídek Agáty Christie. Naše činnost je vedena jasnou představou co dělat a kam směřovat: snažit se udržovat dobrou úroveň v Čechách vycházející literatury. Mnohdy totiž vycházejí texty, které se za literaturu ani nedají označit.