Aktivity v médiích

Translator

English French German Italian Portuguese Russian Spanish Hungarian

Designed by:
SiteGround web hosting Joomla Templates
Myšlenky
MET v Aeru: Tleskat, či netleskat? PDF Print E-mail
Sunday, 11 January 2009 10:19

Na přenosy z Metropolitní opery všude slyším jen samou chválu. A tak jsem zašel na Wagnerova Tristana a Isoldu, a taky Pucciniho La Bohéme, a teď v lednu i na jeho zřídka uváděnou Vlašťovku. Dovedla k slzám a překvapivě v ní nikdo v ní nezemřel. Herci také ze skleniček pili skutečný sekt, což je sympatické (irituje mě, když herci jen dělají, že něco nalévají nebo pijí... že by nutnost přenosu ve vysokém rozlišení?). Nebudu zde rozebírat děj, ani spekulovat nad mistrovou tvůrčí krizí, která se možná právě na Vlašťovce projevuje, jak se zamýšlí Věra Drápelová ve svém operním blogu. Jako člověk, který se rád dívá za scénu mediálního dění, se spíše zamýšlím nad věcmi meta-přenosovými.

Návštěvnost přenosů i záznamů z Metropolitní opery shledávám fenomenální. Sezóna 2008/2009 je teprve třetím rokem přenosů, a počet kin již vzrostl ze 60 na 850 (ve 30 zemích). V Čechách zážitek nabízí dvanáct kin, nejnověji Světozor na Václavském náměstí, a to mě přivádí k zamyšlení nad novým využitím starých a chátrajících kinosálů. Uvědomím-li si s jakým nezájmem se ještě před pár lety malá místní kina potýkala, je to neuvěřitelné probuzení. Kino nyní doslova praská ve švech a láká klientelu divadel, zvláště bohaté lidi středního a vyššího věku. V Aeru je najednou šatna, prodává se tu růžové víno ve skle, opravil se rozpadající se dvůr a přístup pasáží uvnitř domu. Jak vidno, klientela tu JE a lidi do KINA JDOU. I přesto, že lístek na představení stojí letos už 420 korun.

Návštěvníci jsou dobře oblečení. Asi jako do divadla na třetí a čtvrtý balkón. Jak se ale při přenosu vlastně chovat? Po skončení každého dějství mě zde během rozpačité reakce publika pokaždé napadne: Tleskat, či netleskat? Prof. Kraus ve své knize Jazyk v proměnách komunikačních médií správně připomíná, že "stále se zvyšující kvalita reprodukce mnohdy povyšuje [reprodukci] nad originál. Dílo žije a působí převážně díky globalizující moci médií, která likvidují jeho časovou i prostorovou omezenost a tím i nedostupnost." Ztráta tzv. aury, která z díla vyzařuje, se dle Krause vyvažuje mocí jeho vlivu a zvětšené schopnosti zasáhnout publikum, a to i za cenu zevšednění a ztrátu jedinečnosti díla. Uvědomme si ale onen paradox - díky satelitu Astra jsme přítomni přímému přenosu z MET, aktéři ale naši reakci neuslyší, komunikace je ryze jednosměrná. Jak se mají diváci v kinech chovat? Tleskáte po filmu v televizi? Stoupáte si, když v rozhlase slyšíte hymnu? Tleskání po přenosu není omezeno jen prostorovou odděleností, ale i zevšedněním reprodukce obecně - díky sdělovacím prostředkům.

Zamýšlím se i nad přínosem oněch záběrů ze zákulisí. MET samozřejmě chce publiku nabídnout lákavé záběry a během půlhodinové přestávky je třeba i trochu zabavit, já to chápu. Ale není přece jen trochu na škodu, když se opona poodhalí a za scénu vklouzne všudešmejdící a nadmíru zvědavý steadycam, jehož posláním je ukázat VŠECHNO? Ano, je roztomilé vidět Ruggera, jak Magdu plácne po zadku (v reálném životě jsou partneři), nebo vidět rozhovor s dirigentem či poznat, jak pracuje režie přenosu, ale není prostě škoda poodhalovat tu roušku tajemství příliš, a vidět, že je to celé vlastně jen o ... divadle? Vlastně je mi trochu líto, když s hlavní postavou prožívám nějaké utrpení, a o pár sekund později vidím, jak ze sebe všechno shodí a laškuje s kolegy. Asi v hloubi duše vím, že to tak chodí, ale moje představy přece podporují představivost a fantazii - proč se těchto kouzelných konstrukcí vzdávat?

Last Updated on Friday, 16 January 2009 21:13
 
Constructed to last Workwear Revival PDF Print E-mail
Wednesday, 22 July 2009 21:41

Všímáte si různých nápisů kolem sebe? Já se v tom přímo vyžívám. Sám si na sebe klidně vezmu tričko inzerující místo, kde jsem strávil prázdniny a kde se mi líbilo. Oproti tomu bych si na sebe neoblékl oblečení inzerující kuřácké potřeby, nebo inzerující cokoliv... Proč bych měl někomu na svém cenném těle něco zadarmo inzerovat, že. Občas se pozastavuji nad tím, co vidím. Když v sobě objevím dostatek kuráž, tak se dokoce lidí zeptám, jestli rozumí tomu, co mají napsaného na prsou...
Tuhle fotografii zadku slečny jsem pořídil ve frontě v jednom obchodním domě. A od té doby přemýšlím, co to asi znamená fráze "Constructed to last Workwear Revival". Napadá vás něco?
Last Updated on Wednesday, 22 July 2009 21:43
 
Život bez háčku PDF Print E-mail
Thursday, 03 April 2008 16:49

Zní to jako život bez chyby, ale nenechte se mýlit. Můj život se s jednou chybou, a to přímo tiskovou, když už jsme ti žurnalisté, potýká. Otřásla jím hrozná nejistota: možná jsem totiž přišel o háček! Stalo se to hodně komplikovaným způsobem; výsledkem sledu událostí je, že teď v ruce držím dva rodné listy, jeden s háčkem nad písmenem „s“, a druhý bez něj. A teď abych se rozhodnul, jestli si ho nechám, nebo ne. Hraje háček vůbec nějakou roli, dokázal bych žít bez něj?

Kam bych si bez háčku asi věšel kabát? Jak bych chytal ryby? A dokázal bych se pak vůbec cítit zaháčkovaný? Háček asi nebude jen tak lecjaká věc, se kterou můžete nakládat, jak se vám zachce. Ale je k životu opravdu potřeba? Skoro bych řekl že ano. Může sloužit jako velepotřebná pozice při sjíždění řeky - tedy pozice toho, kdo se stará o správný pohyb např. kanoe vpřed (kapitán Hook by vám mohl vyprávět). A co by si počali galeristé, kdyby neměli háčky? Válet výtvarná díla po zemi by byl přece strašný hřích. To by bylo skoro na ránu od boxera, takový pravý hák jako vyšitý. Možná to ale v době esemesek a operačních systémů bez diakritiky nebude zase takový neřešitelný problém. Vždyť přece když někdo napíše mej se pekne, každý ví, co tím myslí.

Jé, a o kolik problémů bych měl méně při cestování za hranice! Už by se nikdo více nepozastavoval nad tím, co vysvětluji jako hook nad posledním písmenem mého příjmení. V angličtině, mezinárodním jazyku cestovatelů, přece háčky nepotřebují! I když... pro jistotu si beru k ruce Longmanův výkladový slovník, a ejhle! I oni se bez háčku možná neobejdou. Kdo by hasil požáry, když hasičské auto nazývají hook and ladder? V kriketu či golfu je hook zase úder, kterým pošlete míček po nepřímé trajektorii. I taková taktika se hráčům přece může mnohdy vyplatit! A pokud takhle šikovně zahraje hráč k hráčce, můžou být dva lidé najednou hooked up! Možná by to došlo tak daleko, že by následně použili strategii vyvěšení telefonu off the hook, aby je nikdo nerušil, čtu doslova ve slovníku. Ruku na srdce, i tenhle háček může být v životě důležitý. Stejně, jako když vás policie zbaví obvinění ze zločinu, tedy nechá vás - opět - off the hook.

No, vidím, že háček není tak bezvýznamný slovanský výmysl, jak jsem si až doposud myslel. Rozhodnutí o mé další identitě asi nebude až tak lehké. Však já už od začátku v celé záležitosti cítil nějaký háček! Ale začíná mě pomalu napadat, že takové dva rodné listy vlastně nejsou k zahození...



Last Updated on Monday, 20 July 2009 16:57
 
Prasečí cirkus PDF Print E-mail
Friday, 01 May 2009 08:27
Je zajímavé sledovat celý cirkus kolem prasečí chřipky. Fotografiím s rouškou na ústa nelze utéct, stejně jako aktivizujícím titulkům. Lidé možná přestávají číst noviny (které tím krachují -  viz.  např. potíže Boston Globe) a přestávají utrácet,  ale když jde o život, tak si výtisk rozhodně koupí. Informace jsou přece tak zásadní. Právě vyděšená publika jsou pro média výborným artiklem, jak připomíná i Vojtěch Bednář. Kromě toho - Evropská unie protestuje proti tomu to názvu, bude to chřipka A/H1N1, protože obecný název by mohl poškodit chovatele prasat. V Izraeli se zase vynořily obavy, že lidé nákazu nepřiznají, protože jíst prasata není košer (přestože se v souvislostí s onemocněním nezmiňuje KONZUMACE masa), a chřipku tam nazývají "mexická". Hospodářské noviny pro jistotu zvolili neutrální název "nová chřipka". S každou událostí, která se objeví, se v posledních letech vynoří celý diskurs: všichni protestují, přicházejí s vlastními verzemi, najednou jsou tu stovky prohlášení a vyjádření, dochází k fragmentaci tématu a odvádění pozornosti, což samozřejmě představuje zvýšené úsilí k vyřešení problému. A samozřejmě se okamžitě roztáčí kolotoč, který podporuje  status quo, hlavně, aby se téma promílalo co nejdéle... tj. hned je zapotřebí vyrobit sérii snímků s krásnou ohroženou blondýnkou apod. Napadá mě přirovnání ke zvýšenému objemu médií a mediálních produktů, jak o něm mluví McQuail: "Stále se produkuje a distribuuje více druhů médií, více kanálů, více slov, obrazů a představ. Vysvětlení tohoto nárůstu lze hledat ve vzrůstajícím blahobytu, rostoucím počtu obyvatel a jejich požadavků..." Rostoucí blahobyt je podle mě problém, lidi svádí k trivialitám a odvádí od jádra pudla. V případě tomto - prasete, jakkoliv se to slovo dnes zdá zapovězené. Fotografii jsem pořídil na konci října 2008 v tramvaji č. 5 u pražského Výstaviště.
Last Updated on Sunday, 07 June 2009 09:14
 
Recepční, nebo masérka? PDF Print E-mail
Wednesday, 01 April 2009 09:36

Mou velkou zálibou je focení různých kuriozit. Už mám slušný archív, a dokonce zde připravuji samostatnou rubriku. Toto oznámení je k vidění ve výloze prodejny Bankrot na tramvajové zastávce Národní třída ve Spálené ulici v Praze. Dobrá znalost angličtiny je dnes zkrátka nutností v každé profesi. Původně jsem si říkal, že sem zařadím rychlokurs užívání předložek s a z, ale nemám čas, musím na masáž. Kdepak za masérem, co vás nemá! To je přežité klišé. Dnes už jsou na masáže daleko povolanější lidé!

PS: Obchod na Národní třídě už zřejmě zkrachoval. Konec nekonečného vyřvávání hlášek o ponožkách a kalhotkách za šest korun, hurá! A konečně mi ta masérka dává smysl. Jedna prodejna zkrachovala, vznikl nový masérský salón. Náznak posunu v kariéře?

Last Updated on Sunday, 07 June 2009 09:19
 
Kniha tváří a filosofie bublinek PDF Print E-mail
Monday, 23 March 2009 19:35
Co bych tam tak dneska napsal? K obědu jsem měl řízek, který nebyl dosmažený, a proto mi restaurace na příště slíbila oběd zdarma? Zajímalo by to vůbec někoho? Taková primitivní zpráva bez sebemenšího významu? Spolužačka Tereza na Facebooku samozřejmě je. Je tam i Jirka, kolega Luděk se sedmdesáti žádostmi o kamarádství, a dokonce i profesor Jirák a taky Irena Reifová... jo a dokonce prý i Jan Křeček, navíc s šokující fotkou! Tak mě tak napadá, jestli o něco nepřicházím svou neexistencí v téhle Knize tváří. Facebook se stává celosvětovým fenoménem, ale přináší členům komunity něco jiného než jen bezduché tlachání? Už mě napadla přesně stejná myšlenka, kterou jsme dnes s Terezou probírali: O některých osobách neslyšela deset let, třeba o spolužácích ze základní školy, ale teď najednou ví o každém jejich kroku. A oni třeba zase vědí, že se právě teď koupe v bublinkové lázni. Je to inflace přátelství? Kde jsou papírové dopisy, nad kterými musel člověk strávit čas? Ty ze sedmé třídy od kamarádky Mony z Norska mám stále schované.
 
 
Zde mě napadá citace z knihy Mytologie od Rolanda Barthese (česky 2004), kterou právě čtu: Souvislost pěny s přepychem je známá:  především má vzezření něčeho neužitečného a její hojné, nenucené, takřka neomezené kypění zavdává podnět k předpokladu, že v substanci, z níž vzchází, se nalézá jakýsi bujný zárodek, zdravá a mocná podstata, velké bohatství aktivních prvků vtěsnaných do malého původního objemu; a konečně u spotřebitele vzbuzuje představu vzdušné hmoty, současně lehkého a vertikálního způsobu kontaktu, po němž následuje cosi jako štěstí, a to jak v oblasti chuti (husí játra, dezerty, víno), tak v oblasti odívání (mušelín, tyl) i v oblasti mýdel (koupající se filmová hvězda). Pěna může být dokonce znakem jisté spirituality, a to v té míře, v jaké se o duchu domníváme, že může vydolovat všechno z ničeho, rozsáhlý povrch účinků z malého objemu příčin.
 
Takhle krásně by Barthés jistě mohl fabulovat i o Facebooku, ale kromě inspirace k nim a kromě zajímavého sociálního experimentu dokazujícího, že se každý zná s každým přes sedm dalších osob, mi nepřipadá nový požírač času jako nic světoborného. Vlastně - tím, že před pár dny změnil i Facebook svou tvář na úvodní stránce, se rozvířil nový diskurz, tentokrát o přínosu nového aranžmá ikon dole a nahoře a taky vpravo. Analýzou se dají popsat strany a strany textu a samozřejmě produkuje hlasování a diskuze a shouhlas a nesouhlas, který zase může vyprodukovat úplně nový diskurz...
 
A co teprve otázky typu: "Ty už se mnou nekamarádíš? Proč sis teda ještě nezaregistroval Fejzbuk, když jsem ti posílala zvací odkaz?" nebo "tebe si do kamarádů nedám, protože se mi nelíbí, že jsi na fotce jen zezadu"... Nemohu si pomoct, všechno mi to připadá jako velký generátor šumu, stejně jako tisíce malých displejů z tekutých krystalů, které se každý Nový rok rozzáří pod Letnou, když Pražané od 18 hodin sledují městský ohňostroj. Každý rok je těch fotkychtivých lidí více a více, každý si chce samozřejmě vyzkoušet ten nový a ještě lepší foťák, který o týden dříve dostal pod stromeček. A ty zase produkují více a ještě více nekvalitních fotek - kterými by se dal parafrázovat Ignacio Ramonet v knize Tyranie médií: ve velkém množství braku kvalitní fotografie prostě zanikne. A vlastně mě už ani skoro nebaví kvalitu hledat. No nic, jdu... víte kam. Napište to prosím vás někdo na fejzbuk.
 
 
Obrázek © weblogcartoons.com
Last Updated on Friday, 27 March 2009 20:03
 
Pražské letiště Franze Kafky PDF Print E-mail
Tuesday, 24 March 2009 19:55
Přítel Ken z Brewsteru v Massachusetts mi právě poslal zajímavý odkaz na reportáž o letišti Franze Kafky v Praze. Příspěvek je velmi hezky zpracován a příznivci sémiotiky si budou spokojeně vrnět. Je přímo přesycen nejrůznějšími znaky a kódy a je nutno říci, že si autoři dali záležet. Výsledek je velmi fundovaný a předestírá dokonalou harmonii. Nechybějí nepatrné detaily, české nápisy na zdech, jmenovky u vypovídajících zaměstnanců, dokonce můžete zaslechnout dvojjazyčné hlášení (české a anglické), to je prostě dokonalost sama. Povedené jsou hodiny za cestujícím, jenž dává rozhovor, nápisy na návěstidlech i údaje nad vlakem propojujícím terminály (nepochybně záběry z letiště v Atlantě). Velmi vtipně a dobře odvedená práce! Podívejte se SEM.
 
 
Obrázek © theonion.com
Last Updated on Friday, 27 March 2009 20:00
 
Inaugurační projevy v číslech PDF Print E-mail
Monday, 19 January 2009 19:02
Deník New York times představil v předvečer Obamova inauguračního projevu zajímavý projekt. Dnes tolik populární metodou zobrazování nejhledanějších slov na webu ukazuje četnost užití jednotlivých slov v inauguračních projevech amerických prezidentů od roku 1789. G. Bush ml. nejčastěji použil slova národ (13x) a Amerika (11x) v prvním projevu a svoboda (27x) a znovu Amerika (20x) v projevu druhém. I Barack Obama použil národ patnáctkrát, stejně jako Bill Clinton v inauguračním projevu v roce 1997. Podívejte se sem.
Last Updated on Saturday, 07 March 2009 18:59
 
Ticho dle prof. Krause PDF Print E-mail
Tuesday, 06 January 2009 21:24
Právě čtu novou knihu prof. Krause z FSV UK. Má název Jazyk v proměnách komunikačních médií, a nad některými myšlenkami z ní už sám delší dobu přemítám:"...Sám Theodor Adorno, původním zaměřením muzikolog, kritizoval rozhlasem přenášený záznam hudební skladby za to, že ji necitlivě vylučuje z prostředí koncertních sálů, fragmentarizuje samu hudbu i její poslech a zbavuje ho jedinečnosti posluchačského zážitku. A nejenom to. Reprodukovaný záznam hudby, zejména rockových a popových šlágrů, jejichž hluk nepřestává zaplňovat každý společný i individuálně obývaný prostor, slyšení redukuje a potlačuje ho na infantilní úroveň. Tím zároveň vykazuje z našeho života ticho a mlčení jako zdroje dialogu a kontemplance."
Knihu vydalo nakladatelství UK Karolinum.
Last Updated on Saturday, 07 March 2009 19:00